Domácí zdravotní péče

Podívejme se blíže na to, co domácí péče skutečně obnáší, jak ji mohou využít senioři a v čem se liší od zmíněných sociálních služeb.

Co je domácí péče?

Domácí péče je zdravotní služba poskytovaná pacientům v jejich domácím prostředí. Někdy bývá označována výrazem home care. Službu musí předepsat lékař a zajišťují ji kvalifikované zdravotní sestry. Nejčastěji se jedná o následnou péči po propuštění z nemocnice, ale může být také poskytována chronicky nemocným pacientům, pacientům v terminálním stádiu nemoci a především pak seniorům s omezenou soběstačností. 

Hlavní předností domácí péče je její dostupnost. Zdravotní sestry jezdí přímo k seniorům domů, což znamená méně stresu a pohodlnější zotavení v prostředí, které senioři dobře znají. Bez domácí péče by senior musel složitě dojíždět k lékaři nebo by dokonce musel být hospitalizován právě kvůli potížím s přesunem do ordinace či nemocnice.

S čím pomohou zdravotní sestry?

Domácí péče zahrnuje například tyto zdravotnické úkony:

• Podávání léků: Pravidelné kontroly a podávání předepsaných léků.
• Ošetřovatelská péče: Ošetření ran (včetně proleženin), převazy, měření krevního tlaku a tepové frekvence, kontrola hladiny cukru v krvi, odběry krve, aplikace infuzí a injekcí (včetně inzulínu) a vyšetření glukometrem.
• Ošetřovatelská rehabilitace: Cvičení a mobilizace zaměřené na udržení nebo zlepšení pohyblivosti, nácvik chůze a používání příslušných pomůcek, instruktáž pacienta a rodinných příslušníků.
• Prevence vzniku proleženin: Polohování a promazávání problematických míst.
• Monitorování zdravotního stavu: Pravidelné sledování a zaznamenávání celkového zdravotního stavu.
• Specializovaná péče: Ošetření stomie a péče o močový katetr.

Klíčové rozdíly mezi domácí péčí a sociálními službami

Domácí péči vykonávají zdravotníci a zaměřuje se primárně na zdravotní potřeby pacientů. Zdravotnické úkony, které zajišťují, by mohly být stejně tak prováděny v ordinacích lékařů či nemocnicích.

Naproti tomu sociální služby poskytované v domácnosti, jako je osobní asistence či terénní pečovatelská služba, pomáhají seniorům s běžnými denními činnostmi, které již sami nezvládají. Patří sem například pomoc s osobní hygienou, bezpečným pohybem v domácnosti, přípravou jídla, dodržováním pitného režimu, úklidem nebo v případě osobní asistence i doprovody či aktivizační činnosti.

Oba typy služeb se často kombinují: pracovníci domácí péče zajišťují nezbytný zdravotnický dohled, zatímco pracovníci sociálních služeb poskytují pomoc s každodenními úkony.

Osobní asistenti nesmí provádět zdravotnické úkony

Osobní asistenti ani jiní pracovníci sociálních služeb nejsou zdravotníci. Proto nemohou provádět zdravotnické úkony a nemohou nahradit pracovníky domácí péče. Dokonce i zdravotníci se nezřídka domnívají, že některé úkony osobní asistenti vykonávat můžou. Ale není to tak.

Problém vzniká u činností, které je nutné provádět několikrát denně. Zdravotní sestry nemohou chodit tak často, aby je všechny zvládly. Tyto úkony tak často provádějí po zaškolení rodinní příslušníci. Jde například o podávání léků, kapek, manipulaci s katetrem nebo podávání výživy přes sondu (PEG). Stává se, že i když má senior dostatečnou osobní asistenci, rodina musí přesto denně dojíždět, aby tyto úkony zajistila.

Podávání léků bývá v rámci osobní asistence zpravidla řešeno tak, že rodinný příslušník nebo zdravotník připraví léky do dávkovače léků a osobní asistent pouze připomene seniorovi, že si má léky vzít. 

Rozdíly v úhradě

Úhrada domácí péče a sociálních služeb se liší:

• Osobní asistence a terénní pečovatelská služba jsou hrazeny klientem, zpravidla z příspěvku na péči. O tento příspěvek je nutné požádat a jeho přiznání závisí na posouzení míry závislosti seniora na pomoci druhé osoby.
• Domácí péče je hrazena ze zdravotního pojištění a v rozsahu, který předepsal lékař, za ni senior nic neplatí. S agenturou domácí péče je možné se domluvit na dalších službách nad rámec doporučení lékaře, například častějších návštěvách. Tyto služby si již pacient platí.

Pacient nebo klient?

V domácí péči a sociálních službách se liší označení příjemců služeb. Domácí péče používá zavedený termín pacient, stejně jako nemocnice či lékaři. V sociálních službách se setkáte pouze s pojmem klient.

Proč klient v sociálních službách? Toto označení zdůrazňuje aktivní roli seniora. Sám si vybírá poskytovatele, objednává službu a platí za ni. Může také poskytovatele změnit, pokud není spokojen. Slovo klient rovněž vyzdvihuje respekt vůči seniorovi. Není pouhým příjemcem péče, ale aktivně se podílí na rozhodování o podobě své sociální služby. Klient tak není jen pasivním příjemcem, ale spoluhráčem na poli sociální péče.

Jak získat domácí péči?

Domácí péči může předepsat:

• Ošetřující lékař při propuštění z nemocnice (na 14 dnů).
• Ambulantní specialisté, lékaři pohotovostní služby nebo urgentního příjmu (na 14 dnů, v případě paliativní péče až na 3 měsíce).
• Praktický lékař (poukaz platí maximálně 3 měsíce, ale dle potřeby může službu praktický lékař předepisovat, jak dlouho je třeba).

Lékař posoudí zdravotní stav pacienta a určí, zda je domácí péče vhodná a potřebná. Stanoví rozsah prováděných úkonů, frekvenci návštěv zdravotníků a celkovou délku poskytování péče. Podle limitu zdravotních pojišťoven lze péči poskytovat maximálně v rozsahu 3x denně 60 minut.

Na základě předpisu lékaře si může senior nebo jeho rodina vybrat agenturu domácí péče podle svého uvážení, případně může agenturu přímo doporučit lékař (zpravidla po hospitalizaci, kdy nemocnice spolupracuje s určitou agenturou domácí péče).

Seznam poskytovatelů domácí péče naleznete v Národním zdravotnickém informačním portálu.

Výhody a výzvy domácí péče

Domácí péče je skvělým řešením pro ty, kteří potřebují odbornou zdravotní péči, ale chtějí zůstat v pohodlí svého domova. Domácí péče nejen zajišťuje potřebnou léčbu, ale také pomáhá snížit nutnost častých hospitalizací. Spojuje odbornou pomoc zdravotníků s osobním přístupem, který je pro pacienty důležitý.

Přesto čelí domácí péče i určitým výzvám. Maximální rozsah péče může být v některých případech nedostatečný. Problematické je také zdravotně-sociální pomezí, kde vznikají nejasnosti ohledně kompetencí při provádění některých úkonů. Do budoucna proto bude klíčové zaměřit se na lepší koordinaci zdravotní a sociální péče.