Dávka státní sociální pomoci, tzv. superdávka, zahrnuje více složek, z nichž jednou je složka na živobytí. V tomto článku se dozvíte, kdo na ni má nárok, jak se vypočítává, co je podpůrný plán a za jakých podmínek může být částka na životní potřeby navýšena.
Tento článek navazuje na úvodní text superdávce a věnuje se pouze složce na živobytí.
👉 Úvodní článek s odkazy na další části superdávky jako je složka na bydlení či bonus na dítě, naleznete zde.
Aby domácnost měla nárok na složku na živobytí, musí splnit několik základních podmínek. Jejich splnění je požadováno u všech složek superdávky:
👉 Více se o těchto obecných podmínkách a o kategorii zranitelných osob se dozvíte v samostatném článku.
🏠 Dávka posuzuje společně členy domácnosti. Kdo všechno se počítá do domácnosti? Správné určení ovlivní výši dávky. Nárok na dávku se totiž posuzuje společně pro celou domácnost. Má se za to, že členy domácnosti jsou:
Nárok na složku na živobytí má domácnost tehdy, pokud její rozhodný příjem nepřevyšuje 1,43násobek částky životního minima domácnosti.
Výpočet životního minima domácnosti se odvíjí od počtu a typu členů v domácnosti, uvádíme částky, které budou platné od 1. 10. 2025:
Výši složky na živobytí vypočítáme tak, že od součtu všech částek na živobytí odečteme rozhodný příjem domácnosti ponížený o 30 %, tedy 70 % příjmu:
Částka na životní potřeby nahrazuje částku živobytí, která figurovala ve výpočtu složky na živobytí před reformou dávek. Částka na životní potřeby činí:
Částka na životní potřeby může být navýšena (§ 36–37):
Podpůrný plán s žadatelem vypracuje Úřad práce, pokud domácnost pobírá složku na živobytí. Jeho cílem je zlepšit sociální, majetkové a příjmové poměry žadatele. Úřad práce plán musí připravit do 3 měsíců od přiznání složky na živobytí a následně ho každé 3 měsíce aktualizuje.
Plán může obsahovat například doporučení na rekvalifikaci, nabídky kurzů, motivační aktivity nebo konkrétní kroky k hledání zaměstnání.
Pokud žadatel plán plní, dostává částku na životní potřeby ve výši životního minima, a tím i vyšší dávku na živobytí.
Naopak, pokud spolupráci odmítne nebo nedodá požadované údaje, je mu částka na životní potřeby vyměřena pouze ve výši existenčního minima.
Nový systém je silně orientovaný na to, aby žadatelé spolupracovali s úřadem práce a snažili se zlepšovat svou situaci – zavádí se pracovní bonus, který u nízkých příjmů může vést k výraznému navýšení dávky, na druhou stranu se už do tří měsíců může snížit částka na životní potřeby na existenční minimum, pokud žadatel neplní podpůrný plán.
Složka na živobytí ruší dosavadní zvýhodněné započítávání některých příjmů (např. důchodů, nemocenské či podpory v nezaměstnanosti), což vede k nižší dávce pro žadatele, kteří nemají příjem z práce. Při započtení nákladů na bydlení se snižuje administrativa jednotným odpočtem, nově však nejsou zohledněny vyšší náklady na bydlení v Praze a odpočet je pro všechny regiony jednotný. Vše shrnujeme v přehledné tabulce:
Pozitivní změny pro žadatele přinesou reformy zákonů související s dávkou. Po letech přichází navýšení životního minima a zákon zmírňuje podmínky pro sankční vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání na úřadu práce:
Na prvním příkladu, kde žadatel nemá příjmy, se jasně projeví navýšení životního minima, a tedy celkové zvýšení dávky. Neznamená to však, že se celková dávka při spolupráci s úřadem práce vždy zvýší. Nový systém má přísnější odpočet příjmů. V případě, že má žadatel příjem z práce, je pokles složky na živobytí výrazně kompenzován pracovním bonusem. Pokud má však např. příjem ze starobního důchodu nebo podpory v nezaměstnanosti, ve výsledku si výrazně pohorší. To je patrné ze třetího příkladu.
Článek napsala Mgr. Radka Vališková, sociální pracovnice a vedoucí pražského centra Maltézské pomoci, dne 1. 8. 2025